Commodite.czInternetový portál, který Vám přináší informace o všem možném. Získejte tedy i Vy přehled o tom, co se děje ve Vašem okolí.

Nastala doba otevřené komunikace, erotických knížek, časopisů a filmů. Nejen po desáté hodině večerní narazíme na film či seriál s lechtivým podtextem. Sex je zkrátka všude kolem nás.

Ani vy byste tedy neměli zahálet a měli byste si užívat sex minimálně stejně tak, jako hrdinové z televize. Pro to, abyste ve vaší ložnici naladili tu správnou atmosféru a aby vám váš partner neodolal, musíte něco udělat. Navštivte například sexshop, obchod, který vám poskytuje spoustu erotických pomůcek a hraček, mezi nimiž jsou třeba vibrátory nebo nejrůznější afrodiziaka. Pokud nechcete začínat s ničím natolik odvážným, jako jsou například robertky, můžete si zkusit pořídit například jen erotické spodní prádlo, které donutí vašeho partnera zapojit fantazii. Nebo si pořiďte barvy na tělo, kterými pak svou milovanou polovičku pokreslíte a abyste si užili ještě více erotického vzrušení, svoje kresby pak olížete. Nemusíte se bát, tyto barvy jsou naprosto neškodné a nijak vám neublíží. Můžete si dokonce vybrat hned z několika příchutí.

Pokud ale nechcete vylepšovat vaše hrátky s protějškem, ale chcete si užít klidný večer sami, jsou tu pro vás pikantnější hračky pro dospělé, jakou je například nafukovací panna nebo vibrátor. Dopřejte si intimní chvíle o samotě, kdy si budete moct dělat, co budete chtít. Doveďte své tělo k vytouženému orgasmu a uvolněte tím svou napjatou mysl. Sexshop pomůže každému!

Jestliže milujete fotbal, pak jste již slyšeli o Premier League, což je nejvyšší anglická fotbalová soutěž, kterou pořádá Anglická fotbalová asociace. Premier League, jak ji známe dnes, má podobu z roku 1992.  Jedná se o sestavu z dvaceti klubů, které mají hrát celkem 38 krát každý s každým. Je tedy odehráno celkem 38 zápasových kol. Na konci každého ročníku poslední tři týmy sestoupí, naopak první tři jsou kvalifikovány do Ligy mistrů.

Je potřeba neustále sledovat novinky z této oblasti, a proto bylo vytvořeno mnoho magazínů, které se této oblasti věnují. Soutěž, jak ji známe dnes, je provozována od roku 1992, kdežto úplné počátky sahají až do roku 1888. Premier League má velkou sledovanost po celém světě. Nejvíce titulů má Manchester United, přičemž tento tým vyhrál 11 titulů. Následuje ho Arsenal a Chelsea se třemi tituly. V roce 2010 slavila soutěž již osmnáctou sezónu. Premier League je provozována jako společnost a vlastní ji celkem dvacet členských klubů. Každý klub je akcionářem, přičemž má každý klub pouze jeden hlas v rozhodujících otázkách.

Kluby volí předsedu, generálního ředitele a také představenstvo, které dohlíží na každodenní operace probíhající v lize. Současný předseda je sir Dave Richards, který byl jmenován již v dubnu 1999. Generálním ředitelem se stal v listopadu 1999 Richard Scudamore. Premier League vysílá také své zástupce do UEFA. Každý tým obdrží za vítězství tři body a za remízu jeden bod. Za prohru se neudělují žádné body, ani ztrátové. Týmy jsou pak řazeny podle celkového počtu bodů, potom je kladen důraz na počet gólů a na počet výstřelů. Na konci každé sezóny je klub s největším počtem bodů korunován na mistra. Premier League má nejvyšší příjmy ze všech fotbalových lig na světě, které činí více jak 2 miliardy euro. Hned po něm jej následuje německá bundesliga.

Olympijské hry představují největší sportovní událost moderní doby. Předchůdcem olympijských her se staly antické olympijské hry, které se konaly již ve starém Řecku v Olympii. Zakladatelem této tradice se stal Hérakles. Olympijské hry se rozdělují na letní olympijské hry, které byly zahájeny v roce 1896, a zimní olympijské hry, které se konají až od roku 1924. Oba tyto typy her se konají jednou za 4 roky a od roku 1992 se střídají po dvou letech. S olympijskou myšlenkou přišel Pierre de Coubertin, který ji zformuloval ve svém díle zvaném „Antický ideál tělesné krásy a duchovní dokonalosti“. Při slavnostním zahájení sportovci a rozhodčí skládají olympijskou přísahu.

Olympijské hry jsou charakteristické svými symboly. Nejvyšším olympijským symbolem se staly olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojené. Těchto pět kruhů zastupuje myšlenku pěti kontinentů a šest barev představuje barvy všech národů světa. Olympijská vlajka se poprvé objevila v roce 1914, přičemž na olympijském stadionu poprvé zavlála v roce 1920. Nedílnou součástí olympijských her je heslo, které zní „Citius, Altius, Fortius“, což v překladu znamená „Rychleji, výše, silněji“. Olympijské hry se skládají ze třech ceremoniálů. Prvním je zahajovací ceremoniál, jenž začíná příchodem hlavy státu země pořádající olympijské hry. Následuje závěrečný ceremoniál a poslední částí je ceremoniál předávání olympijských medailí.

Letní olympijské hry zahrnují sporty, jako je atletika, badminton, basketbal, box, cyklistika, fotbal, golf, gymnastika, házená, jachting, jezdectví či judo. Objeví se zde i přeborníci v lukostřelbě, moderní gymnastice a moderním pětiboji. Nechybí ani plavecké sporty, pozemní hokej či ragby. Na letní olympijské hry se sportovci těší na sportovní lukostřelbu, stolní tenis, šerm či tenis. Dále se můžeme dívat na taekwon-do, triaposlední sporty, vodní pólo, volejbal a mezi poslední sporty se řadí vzpírání a zápas.

Máte za domem velkou plochu, ale stále nevyužitou? Nevíte si rady, co s volnými prostory na zahradě? Milují vaše děti skluzavky a prolézačky? Pak pro vás máme skvělý tip – dětské hřiště. Dětské hřiště zahrnuje vše, po čem malý chlapec či dívka touží. Nechybí skluzavka, houpačka, hrazda, ba dokonce ani pískoviště. Každé dítě si rádo hraje na prolézačkách a jiných hracích prvcích. Dětské herní sestavy tvoří zajímavý doplněk pro každou zahradu a dvůr. Společnost Jungle Gym nabízí pouze kvalitní a bezpečné hračky, které prošly mnoha kontrolami. Je kladen důraz na zdraví děti a zejména na zábavu. Co může být ale lepší, než si sestavit hrací plochu sám? Díky velkému množství hracích prvků a doplňků se dětské hřiště stane centrem zábavy nejen pro vaše děti, ale i jejich kamarády.

Neoddělitelnou součástí každého dětského hřiště je skluzavka, která tvoří hřiště zajímavým a jedinečným. Domácí dětské hřiště je tak opticky povýšeno na úroveň hřišť, jaká jsou k vidění ve městech. Můžete pro své děti vybrat houpačku, další skluzavky, pískoviště, opičí dráhu anebo šplhací stěnu či šplhací lano.

Celá stavba dětského hřiště probíhá hned v několika krocích, které jsou vázány s vámi. Nejprve si vyberete design dětského hřiště. O designu se můžete pobavit i se svými dětmi, kteří vědí, co se jim líbí. Volte vhodné místo, protože pro hrací sestavu můžete časem dokoupit hrací věž se šplhací stěnou. Druhý krok je stavba dětského hřiště, při níž je použit kvalitní materiál, respektive dřevo. Je vybráno jehličnaté dřevo se zaoblenými hranami. Všechny prvky hrací sestavy jsou připevněny ke kvalitní konstrukci. Posledním krokem je postavení celého hřiště na vaší zahradě.

Dnes můžete dopřát vašim dětem to, o čem se vám ve vašem dětství ani nezdálo. Dopřejte jim bezpečné místo plné zábavy přímo na vaší zahradě. Budete tak mít dítě neustále pod kontrolou.

Badminton je individuální olympijský raketový sport. Jeho přímým předchůdcem je indická poona. Při hře dva protivníci (respektive dvě dvojice) odpalují přes síť pomocí rakety opeřený míček a snaží se donutit protivníka k chybě. Chybou je zahrání míčku mimo vymezené území nebo neodehrání protivníkem správně zahraného míčku.

Badminton je jedním z nejrychlejších raketových sportů. Hráč musí mít postřeh a výbornou kondici. Během jediného zápasu často naběhá až několik kilometrů. Rychlost smeče přesahuje i 300 km/h; neoficiální světový rekord drží Číňan Fu Haifeng, který 3. 6. 2005 zasmečoval rychlostí 322 km/h, ve dvouhře je držitelem tohoto rekordu Indonésan Taufik Hidayat (305 km/h).

Historie

Badminton patří mezi nejstarší sporty na světě – první doložené záznamy o tomto sportu pocházejí ze 7. století, kdy Číňané provozovali hru zvanou Di-Dčijan-Dsi. Na podobném principu odbíjení opeřeného míčku byla hrána v Japonsku hra Cibane a v Koreji se potom badmintonový předchůdce jmenoval Tije-Kiča-Ki. Mimo asijský kontinent se badmintonu podobné hry provozovaly mezi indiány Severní, Střední i Jižní Ameriky a dokonce i ve středověké Evropě, kde však byla časem tato hra zapomenuta.

Dějiny moderního badmintonu se začaly psát hrou nazývanou jako poona, pojmenovanou podle indického města Puna, kde jej okolo roku 1850 „objevili“ britští vojáci. Ti hru přivezli do Anglie, kde o deset let později, v roce 1850 získala své současné jméno. Isaac Spratt svůj pamflet, ve kterém popisoval hru provozovanou v Badminton House vévodou z Beufortu, pojmenoval „Badminton Battledore – a new game“.

V roce 1934 byla založena IBF (International Badminton Federation, Mezinárodní federace badmintonu), 24. září 2006 přejmenovaná na BWF (Badminton World Federation).

Od roku 1992 byl badminton natrvalo přizván do rodiny olympijských sportů. Dosavadními českými olympijskými účastníky byli v Barceloně 1992 Tomasz Mendrek a Eva Lacinová, ke kterým se po šestnácti letech přidali v Pekingu 2008 Petr Koukal a Kristína Ludíková.

Basketbal, česky též košíková, je kolektivní míčový sport, ve kterém se dva týmy s pěti hráči na hřišti snaží získat co nejvíce bodů vhazováním míče do obroučky basketbalového koše a zabránit protihráčům, aby body získali.

Hru vytvořil v roce 1891 Dr. James Naismith pro zpestření zimní sportovní přípravy svých studentů. I přes to, že se v původní podobě jednalo o nepříliš dynamický sport (pravidla neumožňovala pohyb s míčem), získal si brzy značnou popularitu a rychle se rozšířil nejen po Spojených státech. V roce 1932 byla založena Mezinárodní basketbalová federace (International Basketball Federation). V roce 1936 byl basketbal zařazen na pořad olympijských her a od roku 1976 se koná i ženský basketbalový turnaj.

Historie

Basketbalový koš

V roce 1891 pracoval Dr. James Naismith jako učitel tělesné výchovy na Springfieldské YMCA International Training School. Byl požádán, zda-li by se nepokusil vymyslet kolektivní sport, který by mohl být v čase nepříznivého počasí provozován v tělocvičně. V prosinci Naismith představil svým studentům novou hru, jejíž pravidla shrnul do 13 bodů. Na protilehlé strany tělocvičny přibil ve výšce 10 stop koše na sběr broskví, k nim přistavil žebříky a dva žáky pověřil vyndaváním míče z košů. Naismith vysvětlil pravidla osmnácti žákům své třídy a vyzval Franka Mahana a Duncana Pattona, aby si vybrali osm spoluhráčů a stranu, kdo kam bude hrát. R. Chase proměnil střelecký pokus ze střední části hřiště a historicky první zápas skončil výsledkem 1:0.

U studentů si nový sport okamžitě získal oblibu a i z dalších škol brzy začaly chodit dotazy na pravidla. To vedlo k jejich vydání ve školním časopisu „Triangle“ 15. ledna 1892.

-Jedna z největších nadějí českého basketbalu Johny Vacha jr. má před sebou skvěle nastartovanou kariéru, v roce 2012 přislíbil účast v zámořském draftu do NBA.

Záhy se sport rozšířil i mimo území USA. V roce 1893 se hrál ve Francii, 1896 v Brazílii, 1897 v Čechách, 1900 v Austrálii, Číně, Japonsku, 1901 v Íránu.

Squash [skvoš] je hra pro dva hráče podobná tenisu. Hraje se na uzavřeném hřišti speciálními raketami a míčkem na squash.

Charakteristika hry

Zápas se hraje na 2 až 3 vítězné sety, podle volby organizátorů soutěže. Set získá hráč, který dosáhne jako první 11 bodů. Jestliže skóre dosáhne stavu 10:10, tak přijímající hráč rozhodne, zda se bude hrát do jedenácti bodů, nebo do dvanácti. V druhém případě k výhře hráč musí mít o 2 body více než protihráč (např.: 12/10, 13/11…). Bod může získat, po změně pravidel v roce 2007, při výměně podávající i přijímající hráč. Pokud podávající hráč vyhraje výměnu, získá bod a nadále mu zůstává podání, vyhraje-li výměnu přijímající, získá bod a stane se podávajícím. Vítězem utkání je hráč, který získal stanovený počet setů.

Hra

Hrací pole.

Samotná hra začíná podáním, které se provádí z malého čtverce na hřišti, ve kterém musí hráč stát alespoň jednou nohou. Hráč, který podává poprvé (v setu nebo po ztrátě), si může vybrat, zda se bude podávat z levé nebo pravé strany. Pokud však podává vícekrát v řadě, musí strany pravidelně každé podání střídat. Při podání si hráč míček rukou nebo raketou nadhodí a odpálí ho na přední stěnu mezi prostřední dělící čáru a vrchní autovou čáru. Míček (pokud ho neodpálí přijímající volejem) musí po odrazu z přední stěny dopadnout do většího protilehlého obdélníku, než stojí podávající. Než míček dopadne, může se odrazit i o další stěny.

Poté, co bylo provedeno dobré podání, se hráči střídají v úderech, dokud jeden nestihne nebo nesprávně odpálí míček anebo se dopustí jiného přestupku. Při hře se míček může libovolně odrážet od stěn s jakýmkoliv počtem dotyků. Může však jenom jednou dopadnout na zem. Jedním ze základních pravidel je, že míček se musí vždy dotknout přední stěny a nezáleží na tom, jestli se dotkne nejprve boční či zadní nebo jenom přední stěny. Dále při odpálení míčku hráčem se míček nesmí dotknout země dříve než přední stěny.

Pokud nechceme ztrácet body musí se nám odehrané údery „vejít“ do hřiště, přičemž čára je ve squashi špatný míč. Na přední stěně se míček nesmí dostat na nebo pod nejnižší a na nebo nad nejvyšší čáru. Na zadní a bočních stěnách se míček nesmí dostat na nebo nad vrchní čáry popřípadě do vrchní sítě. Pokud při hře hráč nezasáhne míček, může učinit opakované pokusy o jeho zasažení.

Při zahájení druhého a každého následujícího setu podává jako první vítěz předchozího setu.

Hřiště a vybavení

Squashový kurt je dlouhý 9,75 m a široký 6,40 m. Zadní stěna kurtu bývá většinou průhledná. Na přední straně je spodní lišta, která má jiný zvuk pokud ji trefíme a je vysoká 48 cm. Pokud je tato lišta zasažena ve hře jedná se o aut.

Raketa pro squash je trošku větší a těžší než raketa pro badminton, ale je menší a lehčí než raketa na tenis. Rozměry rakety jsou: Max. délka – 686 mm Max. šířka – 215 mm Max. délka výpletu – 390 mm Max. plocha výpletu – 500 mm2. Max. hmotnost – 255 g

Míč na squash má průměr 40 mm a hmotnost 24 g. Dále se míčky rozeznávají podle odskoku či odrazu o stěny. Tento odraz reprezentuje barevná tečka na míčku. Začínající hráči používají nejčastěji míček s modrou nebo červenou tečkou, protože se velmi dobře odráží a odskakuje. Naproti tomu velmi dobří hráči, používají míček s jednou nebo dvěma žlutými tečkami, který skáče velmi málo (je tzv. pomalý). Všechny míčky po zahřátí na svou optimální teplotu se odráží zhruba stejně. Rozdíl je v tom, že každý míček má tuto provozní teplotu jinou. Začínající hráči nedokáží během hry zahřát míček tak jako hráči pokročilejší, proto používají výše zmíněné míčky s modrou nebo červenou tečkou, které se dobře odráží již ve studeném stavu.

Airsoft je moderní druh vojenského sportu podobný paintballu, místo munice s barvou se v něm však používají malé plastovo-keramické kuličky, které jsou levnější. Airsoft se hraje v mnoha pojetích od čistě sportovního po napodobování reálných vojenských jednotek včetně stejné výstroje a výcviku (tzv. military).

Historie

Kořeny airsoftu sahají do Východní Asie konce 80. let 20. století, obzvlášť pak do Japonska, kde bylo vzhledem k místním zákonům pořizování ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha oblastech Asie dodnes velmi oblíbený (např. Japonsko, Čína, Hong Kong, Tchajwan, Macao, Jižní Korea a také v některých částech Filipín a Indonésie). Většina airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě z těchto zemí.

Na počátku se vyráběly jen reálně vypadající dekorační modely, později se začaly sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové semi-automatické a plně automatické. Průlom přinesla firma Tokyo Marui s vynálezem systému AEG (viz níže).

Pravidla

Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, „zásah“ nebo „jsem mrtvej“, zvednout obě ruce a nejkratší cestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, (respawn), kde s ostatními vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“ spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči se za mrtvé nesmí vydávat.

Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování.

Cílem jedné hry je splnění předem stanoveného úkolu vycházejícího z typických vojenských scénářů, například eliminace soupeřova týmu, získání vlajky, záchranná mise, pozorovací mise, bránění objektu, obsazení objektu atd.

Způsoby smrti

Hráče lze „zabít“ (vyřadit ze hry) následujícími způsoby:

Zásah kuličkou – Hráč je vyřazen, pokud je zasažen vystřelenou kuličkou do jakékoli části těla či výstroje (včetně batohů, sumek atp.) kromě zbraně(podle předchozí dohody lze hrát i na zásah do zbraně – hráč nahlas řekne „zbraň“ a je odkázán na záložní zbraň).

Zásah střepinou – Pokud v okruhu 5 m od hráče na otevřeném prostranství, nebo v okruhu 10 m v uzavřené místnosti dopadla imitace výbušniny (granátu), hráč je mrtvý. Dalším možným způsobem zasažení střepinou může být zasažení imitací střepiny i na větší vzdálenosti než jsou uvedené (např. při použití sádrové pyrotechniky).

Bodnutí – Bodnutím se myslí plácnutí rukou (imitování dýky) či dotyk zbraní (imitování bajonetu). Bodnutí platí pouze v případě, kdy o útočníkovi oběť neví (tzn. nejčastěji zezadu).

Vzdání se – Pokud nemá hráč prakticky žádnou naději na útěk či na záchranu života, může se sám vzdát. Nejčastěji to bývá, když ho k tomu někdo z nepřátelské strany vyzve.

V každém případě však závisí na scénáři a domluvě před samotnou hrou.

Muay Thai, známý též jako thajský box (thaibox) je thajské fullkontaktní bojové umění.

Vyvinulo se patrně z čínských bojových umění a v Thajsku si získalo obrovskou popularitu. Původně se souboje odehrávaly převážně na tržištích. Později začaly vznikat specializované stadiony a zápas se přesunul do klasického ringu.

Jedná se o jeden z nejtvrdších bojových sportů. Jsou povoleny údery lokty a koleny. Kromě suspenzoru, chrániče zubů a rukavic se nepoužívají žádné chrániče a bojovníci nastupují k zápasu bosí. Souboj trvá pět kol po třech minutách. Jednotlivá kola jsou oddělena dvouminutovou přestávkou.

Boj v Muay Thai

Každý zápas začíná tradičním zahajovacím ceremoniálem vai-kru (tanec-modlitba). Bojovníci Muay-Thai nosí z provazu upletené čelenky mong-kol.

Thajský box neboli Muay-Thai je bojové umění staré více než tisíc let. Jeho základními „zbraněmi“ jsou pěsti, lokty, kolena a nohy, což vlastně platilo odjakživa a platí to i v současnosti. Tento bojový sport vznikl zřejmě během neustálých bojů Thajců se sousedními kmeny Barmánců, Khmérů a Vietnamců, neboť správně zvládnutá technika boje muže proti muži poskytovala velké výhody tomu, kdo ji uměl nejlépe. V tomto století se stal thajský box atraktivním bojovým sportem, v samotné zemi původu je stejně oblíbený stejně, jako u nás hokej a skoro každý Thajec ovládá přinejmenším jeho nejdůležitější základy.

Každý zápas začíná rituálem Vai Khru (tzv. vyhánění strachu ze srdce) a jeho hlavním cílem je, aby se bojovník připravil a plně soustředil na nadcházející souboj s nemilosrdným protivníkem. Poté oba boxeři zamíří do protilehlých rohů ringu, kde jim trenéři udělí poslední pokyny před zápasem. Samotný zápas je rozložen na pět kol po třech minutách s přestávkami o délce jedné minuty a dvaceti sekund. Na konci každého kola je proveden součet bodů a vítěz je pak určen podle celkového počtu získaných bodů, pokud se ovšem každý ze zápasníků udrží do konce zápasu při vědomí; nezřídka se totiž stává, že je jeden z boxerů knokautován a padne bezvládně na podlahu ringu. V takovém případě – stejně jako v klasickém boxu – počítá hlavní rozhodčí do deseti, a pokud se zápasník nezvedne, je zápas automaticky ukončen a soupeř je vyhlášen vítězem.

V České republice se thajský box provozuje na profesionální úrovni a zájem o něj stále narůstá. Ve světě jsou na prvním místě Thajci, Američané a státy bývalého Sovětského svazu, naše země se však drží přinejmenším v první patnáctce těch nejlepších. Svědčí o tom i množství titulů, které si naši bojovníci přivezli z mnoha turnajů, každoročně pořádaných v různých zemích. Úspěchy mají i v kolébce tohoto bojového sportu, v samotném Thajsku.

Styl Moderní arnis je bojové umění, které založil filipínec Remy Amador Presas. Vyvinul je ze stylu arnis, rozšířeného na Filipínách.

Rozdělení stylu

Moderní arnis se ve své výuce dělí na dvě části: moderní arnis a klasický arnis. Moderní Arnis se zaměřuje především na snadno dostupné zbraně (nůž, pásek, propisovací tužka, vycházková hůl,…). Druhá část stylu Moderní Arnis je věnována klasickému arnisu, kde se výuka soustředí také na tradiční zbraně válečníků (mačety, meče,…). Obě složky obsahují boj s tyčí, která je pro arnis obecně hlavní zbraní. Rozdíl není pouze ve zbraních, je mnoho drobností, kterými se styly liší. Stručně řečeno, moderní arnis odpovídá svému přívlastku a je proti klasickému arnisu v některých věcech přímočařejší, zatímco klasický arnis se drží původního, tradičního stylu.

Výuka

Cvičenec Moderního arnisu je připravován na nejrůznější situace, se kterými se může v boji setkat. Ve výuce tohoto stylu je kladen poměrně velký důraz na boj s tyčí (dvěma tyčemi). Což neznamená, že se cvičenec učí dovednost jen s touto zbraní. Celá výuka jde od tyčí, přes nože a krátké meče (Espada y daga), až po přímo navazující techniky neozbrojeného boje (panantukan, sikaran, kadena de mano, tuloy nga trangkada, dumog).

Neozbrojený boj je částečně podobný boxu, nebo spíše thai boxu. Obsahuje i část nazvanou „kadena de mano“, což v překladu znamená míhající se ruce. Jde o velmi efektivní techniky, které využívají spíše rychlost než sílu. Součástí neozbrojeného boje je kromě jiného také filipínský zápas – dumog. V nižších technických stupních je součástí zkoušek i sebeobrana.

Ozbrojenou část výuky vyplňují již zmíněné techniky s tyčí (dvěma tyčemi), nožem, krátkým mečem, ale také techniky např. s propisovací tužkou, páskem, či jinými předměty denní potřeby.

Velkou výhodou tohoto bojového umění je, že se cvičenec naučí pohybový princip, který použije když má zbraň i bez ní. Dalším prvkem návaznost. Lze tedy bojovat se zbraní, ale v případě, že o ni během střetu bojovník přijde, pokračuje bez ní. Moderní arnis je bojové umění, ne sport. Proto zde neexistují žádná sportovní pravidla, jako například zakázané údery pod pás apod.